Mokré boty po návratu domů nenechávejte zavřené v tašce ani je nepřisouvejte k radiátoru. Povolte tkaničky, vyjměte vložky, pokud to jde, a nechte obuv schnout při pokojové teplotě. U tenisek, kožených bot i kotníkových modelů, které nosíte na koncerty, udělá pomalé vyschnutí často víc než drahý přípravek. Vlhkost uvnitř podporuje zápach a časem namáhá materiály i lepené spoje.
Po každém nošení není třeba boty důkladně čistit. Stačí odstranit čerstvé nečistoty a dopřát jim čas na vyschnutí. Když potřebují víc péče, rozhoduje materiál: černé boty, v nichž prostojíte večer v klubu a dojdete domů nočním městem, mohou být z hladké kůže, semiše, textilu nebo syntetiky. Každý povrch snese něco jiného.
Začněte u štítku a skutečného materiálu
Než vezmete do ruky kartáč nebo impregnaci, podívejte se na označení uvnitř boty a na pokyny výrobce. Svršek, podšívka a podešev nemusí být ze stejného materiálu. I kožená bota může mít textilní podšívku a syntetické části, které na čisticí prostředek zareagují jinak. Nový přípravek proto nejprve vyzkoušejte na malém, méně viditelném místě a počkejte, až úplně uschne. Změna barvy se někdy ukáže teprve potom.
Na běžnou údržbu stačí měkký kartáček, čistý hadřík, vlažná voda a případně jemný prostředek určený pro daný materiál. Drsný kartáč, příliš vody nebo domácí čistič na všechno mohou napáchat víc škody než zaschlé bláto. Zvlášť opatrní buďte u bot, které pouštějí barvu nebo mají lepené ozdoby.
Co udělat hned po příchodu domů
- Odstraňte čerstvou špínu. Z hladkého svršku a podešve ji setřete vlhkým hadříkem. Bláto na semiši nechte nejprve zaschnout, pak je opatrně vykartáčujte.
- Otevřete botu. Povolte šněrování, vyjměte vyjímatelné vložky a nechte vzduch proudit i uvnitř.
- Podívejte se po poškození. Uvolněná podrážka nebo prodřená pata se řeší snáz, dokud je poškození malé.
Nemusí z toho být půlhodinový rituál. Několik tahů kartáčem nebo hadříkem po cestě mokrými ulicemi vám může ušetřit pozdější drhnutí zaschlých usazenin.
Sušení bez deformace
Boty promáčené deštěm vycpěte nebarveným papírem. Nasaje část vlhkosti a pomůže udržet tvar. Zvlhlý papír vyměňte, u hodně mokrého páru třeba několikrát. Noviny mohou na světlé podšívce zanechat barvu. Napínáky vhodné velikosti použijte až ve chvíli, kdy boty nejsou úplně promočené, případně se řiďte doporučením výrobce. Příliš velký napínák může svršek roztáhnout.
Sušení na radiátoru, u horkovzdušného ventilátoru nebo na prudkém slunci sice vypadá jako rychlá cesta, ale může vysušit kůži, změnit tvar svršku či oslabit lepidlo. Nechte boty ve větrané místnosti mimo přímé teplo. Suchý povrch přitom neznamená suchý vnitřek: u špičky může vlhkost zůstat déle. Před dalším obutím i uložením do krabice sáhněte na vložku a podšívku.
Pokud trávíte v botách celý den, střídání dvou párů dá materiálu a vložkám čas vyschnout i po běžném pocení. Neznamená to, že si kvůli tomu musíte kupovat další boty. Důležité je neobouvat znovu pár, který je stále vlhký.
Čištění podle povrchu
Hladká kůže
Prach smeťte měkkým kartáčem nebo suchým hadříkem. Větší nečistoty setřete lehce navlhčeným hadříkem, švy přitom zbytečně nemáčejte. Po vyschnutí můžete nanést trochu přípravku na hladkou kůži, pokud jej výrobce bot doporučuje. Stačí tenká vrstva; přebytek setřete, jinak může povrch lepit a chytat prach.
Krém či kondicionér pomáhá vhodnému typu kůže udržet pružnost, není ale nutný po každé procházce. Záleží na tom, jak často boty nosíte, v jakém počasí a jak kůže vypadá. Když působí suše nebo je v ohybech viditelně namáhaná, je čas ji ošetřit. Barevný krém vybírejte pečlivě a nespoléhejte na to, že bezbarvý přípravek sedne každému povrchu. Lakovaná, voskovaná nebo jinak upravená kůže může potřebovat odlišnou péči.
Semiš a nubuk
Semiš a nubuk čistěte pokud možno nasucho kartáčem na vlasové materiály. Jemně uvolněte prach a nakonec sjednoťte směr vlasu. Na drobné oděrky či skvrny může zabrat vhodná čisticí guma, netlačte však tak silně, abyste povrch vybrousili. Voda může vytvořit mapy, proto se do mokrého čištění pouštějte jen s přípravkem určeným pro daný materiál a podle jeho návodu. Mastnou skvrnu nebo výrazné zabarvení je někdy lepší svěřit odborné čistírně obuvi.
Textil a syntetické materiály
Z textilních tenisek nejdřív odstraňte suchý prach. Pak čistěte menší plochy měkkým kartáčkem nebo hadříkem s trochou vody a vhodného jemného prostředku. Pěnu a zbytky přípravku setřete čistým vlhkým hadříkem, aby po uschnutí nezůstaly mapy. Syntetický povrch se často snadno otírá, agresivní rozpouštědla ale mohou narušit jeho úpravu. U síťoviny zase hrozí, že ji silným drhnutím zatrhnete nebo vytáhnete.
Ani tenisky nepatří automaticky do pračky. Otáčení bubnu, voda a teplota mohou poškodit tvar, výztuhy či lepené spoje. Perte je jen tehdy, pokud to výrobce výslovně dovoluje, a držte se jeho pokynů. Tkaničky obvykle stačí vyčistit zvlášť v ruce; roztřepené je snazší vyměnit než dál drhnout.
Podešev, vložky a zápach
Nečistoty na podrážce snadno přinesete domů. Kamínky zapadlé ve vzorku navíc mohou zhoršovat došlap. Podešev očistěte kartáčkem a kamínky opatrně uvolněte tupým nástrojem, abyste materiál nepoškodili. Hranu bílé gumové podrážky lze někdy dočistit mírně vlhkým hadříkem, velmi abrazivní pomůcky ji ale mohou zdrsnit. A pokud chodíte po mokré dlažbě, všímejte si také opotřebení vzorku, nejen čistoty podrážky.
Za zápachem často stojí vlhkost, kterou boty mezi nošeními nestihnou ztratit. Vyjímatelné vložky pravidelně větrejte a čistěte podle pokynů výrobce. Zdeformované, trvale nasáklé nebo drolící se vložky vyměňte za odpovídající typ a velikost. Čisté ponožky a suché boty pomohou víc než opakované překrývání zápachu parfémovaným sprejem. Pokud zápach přetrvává i přes hygienu a vysoušení, zkontrolujte vložky a podšívku. Potíže s kůží nohou proberte s lékárníkem nebo zdravotníkem.
Impregnace má hranice
Impregnace může omezit vsakování vody a usnadnit čištění, ale z běžných bot neudělá nepromokavou obuv. Při vytrvalém dešti může voda proniknout švy, kolem jazyka i otvorem u kotníku. Přípravek vybírejte podle materiálu a nejprve ho otestujte na skrytém místě. Některé prostředky změní odstín nebo vzhled povrchu, což bývá zvlášť vidět na světlé kůži a semiši.
Impregnaci nanášejte na čisté, suché boty v dobře větraném prostoru a podle návodu na obalu. Sprej nepoužívejte poblíž otevřeného ohně a nevdechujte aerosol. Než boty obujete, nechte je dostatečně vyschnout. Další vrstvu přidejte podle doporučení výrobce přípravku a míry opotřebení, ne automaticky po každém dešti.
Uložení a drobné opravy
Na konci sezony boty vyčistěte, úplně vysušte a uložte mimo vlhko a silné slunce. Krabice je ochrání před prachem, jen do ní nesmí přijít nedosušené. Vyšším botám pomůže lehká výplň, aby se svršek dlouhodobě nelámal na jednom místě. Tkaničky neutahujte; stačí, když obuv drží přirozený tvar.
Při kontrole opotřebení se podívejte také na vnitřní stranu paty, špičku a místo, kde se svršek ohýbá. Prošlapaný podpatek, rozlepený okraj podrážky nebo praskající šev se mohou dalším nošením rychle zhoršit. Zda oprava dává smysl, závisí na konstrukci boty a rozsahu škody. U oblíbeného páru se zeptejte ševce dřív, než se část podrážky odtrhne úplně; domácí lepení bez znalosti materiálu může pozdější opravu zkomplikovat.
Po večeru v klubu mohou být boty jen zaprášené, ale uvnitř vlhké. Před spaním jim povolte tkaničky a nechte je větrat; ráno hladký svršek otřete, semiš vykartáčujte nasucho. Pokud přitom objevíte odchlipující se okraj podrážky, neberte boty na další mokrou cestu a nechte spoj posoudit ševcem.
