V roce 2018, kdy se česká industriální scéna nacházela v přechodné fázi mezi undergroundovým experimentem a ostřejším zvukem, vydala kapela Corten třetí díl své trilogie Eradication. Nahrávka vznikala v brněnském studiu Citron, kde kytarista a producent Jan „Hrubý“ Hrubec poprvé použil modulární syntezátor jako rovnocenný nástroj vedle kytar. Album vyšlo na kazetách u nezávislého labelu Painkiller Records v nákladu pouhých 300 kusů a dodnes patří mezi sběratelsky nejhledanější tituly českého industriálního metalu.
Koncepce trilogie a třetí díl
První dva díly Eradication (2014 a 2016) mapovaly postupnou dehumanizaci skrze digitální sítě. Třetí část posouvá děj do fáze, kdy člověk už není pouze sledován, ale stává se součástí stroje. Corten zde opouští lineární vyprávění a místo toho skládá zvukovou koláž z útržků hlášek, automatických hlasů a industriálních rytmů. Celý album je koncipován jako jeden souvislý blok – skladby na sebe plynule navazují bez ticha mezi nimi, což posluchači znemožňuje „vypnout“ a nutí ho prožít celou dystopii bez přestávky.
Kapela čerpala z literatury (zejména z novely Konec civilizace od Jana Křesadla) i z reálných technologií – v bookletu citují pasáže z českého zákona o elektronických komunikacích z roku 2017, který umožnil plošné sledování dat. Tento prvek dodává albu až dokumentární tíhu.
Zvuková krajina mezi industriálem a ambientem
Hudebně se Eradication 3 odlišuje od předchozích nahrávek výrazně pomalejším tempem a větším důrazem na atmosféru. Bicí jsou převážně programované, záměrně mechanické, bez lidského feelingu. Kytary se pohybují v nízkých laděních, často jen v jednom tónu, který se opakuje v různých variacích – evokuje monotónní chod strojů. Hlas zpěváka Petra „Corta“ Nováka je zkreslený vokodérem, místy až nesrozumitelný, jako by mluvil skrz rozbitý reproduktor. Výjimkou je skladba „Poslední ticho“, kde naopak zpívá čistě a bez efektů – jediný moment lidskosti na celém albu.
Zvukový design doplňují field recordings z reálných továren (např. lisovna v Hradci Králové) a nahrávky z pražského metra. Tyto prvky nejsou použity jako pouhé ozvláštnění, ale jako součást narativu – každý ruch má svůj význam a vrací se v různých obměnách napříč stopami. Seznam skladeb:
- „Inicializace“ (4:12)
- „Log souboru“ (6:03)
- „Chyba 403“ (5:48)
- „Poslední ticho“ (7:31)
- „Smazání“ (9:04)
Nejdelší skladba „Smazání“ obsahuje dvacetiminutovou ambientní pasáž, která postupně mizí do šumu – symbolické vymazání identity.
Texty: algoritmy a ztráta identity
Textařsky se Corten vždy pohyboval na hraně mezi poezií a technickým žargonem. Na Eradication 3 je patrný posun k abstraktnějším obrazům. Místo přímých výpovědí o kontrole (které dominovaly prvním dvěma dílům) přicházejí fragmenty, které připomínají výpisy z databází nebo hlášení systémů. Například v „Chyba 403“ se opakuje věta „Přístup odepřen – vaše identita neexistuje“ v různých jazykových mutacích. Tato repetitivnost není náhodná – odkazuje na algoritmické rozhodování, které nerozlišuje mezi člověkem a číslem.
Kapela se vyhýbá přímému moralizování. Nikde není řečeno, že technologie je zlá nebo že bychom se jí měli bát. Místo toho album zobrazuje svět, kde se hranice mezi organickým a mechanickým stírá – a kde člověk nakonec dobrovolně odevzdá svou vůli stroji, protože je to pohodlnější. Tento motiv rezonoval s částí publika, která vnímala nástup chytrých zařízení a sociálních sítí jako tichou kapitulaci.
Scénický obraz a vizuální stránka
Vizuální identita alba je stejně důsledná jako zvuk. Obal navrhl grafik Tomáš „Tox“ Kysilka, který použil výhradně černobílé fotografie z průmyslových hal a typografii připomínající čárové kódy. Na koncertech Corten vystupoval v maskách z drátěného pletiva a s monitory místo tradičních pódiových rekvizit. Světelný design tvořil pouze stroboskop a jeden modrý reflektor – minimalisticky, bez efektů, které by odváděly pozornost od hudby.
Turné k albu trvalo jen šest koncertů, všechny v malých klubech (např. pražský Klub 007, brněnská Fléda). Kapela se vědomě vyhýbala větším pódiím, protože atmosféra těsného prostoru lépe odpovídala stísněnému pocitu z nahrávky. Na každém koncertu byla promítána videoprojekce složená z bezpečnostních kamerových záznamů – posbíraných z veřejně dostupných zdrojů – které běžely v reálném čase.
Místo v české alternativní scéně
Eradication 3 nebylo komerčně úspěšné – prodeje kazet pokryly jen náklady na výrobu. Přesto si album získalo respekt u kritiků a ovlivnilo řadu mladších kapel, například industriální projekt Kód 404 nebo postmetalové seskupení Vlnobití. Důvodem byla nekompromisní koncepčnost: Corten nenabídl jen sbírku písní, ale uzavřený svět, který funguje podle vlastních pravidel. V době, kdy se mnoho kapel snažilo oslovit širší publikum, Corten záměrně zůstal v úzkém žánrovém gettu a vybudoval si věrné jádro posluchačů.
Zajímavostí je, že booklet alba obsahuje QR kód vedoucí na stránku, která zobrazuje aktuální počet stažení – číslo se od roku 2018 nezměnilo, protože server byl deaktivován. Kapela to nikdy nekomentovala, ale pro fanoušky se tento „mrtvý“ odkaz stal symbolem pomíjivosti digitálních dat.
Poslední skladba „Smazání“ končí pětiminutovým úsekem ticha, ve kterém je slyšet pouze šum vinylu (na kazetové verzi nahrazený praskáním pásky). Tento moment – absence jakéhokoli signálu – je možná nejsilnější výpovědí alba: ve světě neustálého hluku a dat je ticho tou nejradikálnější formou odporu.
