Popisek „koncert“ u fotografie potemnělého pódia neřekne, zda na ní vidíme kapelu, publikum, nebo projekci. Člověk, který obrázek nevidí, potřebuje vědět, co je na záběru podstatné. U článku o české industriální scéně by alternativní text mohl znít: „Zpěvačka stojí před projekcí geometrických obrazců.“ Popisuje viditelný výjev, aniž by z fotografie odvozoval náladu publika nebo význam skladby.
Alternativní text, zkráceně alt text, je textový ekvivalent obrázku v atributu alt. Odečítač obrazovky jej může přečíst místo fotografie; prohlížeč jej může zobrazit, když se soubor nenačte. Není to titulek pod snímkem. Ten vidí všichni a může doplnit třeba jméno autora nebo datum. Alt text má především předat informaci, kterou sděluje samotný obraz.
Začněte rolí obrázku v konkrétním článku
Nejdřív si přečtěte odstavec vedle obrázku. Fotografie sálu v textu o klubové kultuře může ukazovat, jak blízko je publikum pódiu. V článku o přístupnosti téhož místa bude důležitější viditelný vstup nebo schodiště. Stejný soubor proto nemusí mít všude totožný alt text. Zaměřte se na to, co je důležité právě zde a co čtenář nevyčte z okolních vět.
U koncertního snímku obvykle pomůže hlavní děj a jeden rozlišující detail: „Bubeník hraje za průsvitnou projekční plochou.“ Jestliže sousední odstavec už uvádí účinkujícího i klub, není třeba je opakovat. Pokud je ale projekce patrná jen z fotografie, stojí za zmínku. Vztah k textu je důležitější než předepsaný počet slov.
Co pojmenovat a co raději netvrdit
Držte se toho, co lze pozorovat: osob, předmětů, polohy, činnosti, čitelných nápisů a výrazných vztahů mezi prvky obrazu. Věta „publikum je odcizené a zastrašené“ připisuje lidem pocity, které ze snímku nelze spolehlivě poznat. „Publikum stojí v šeru před pódiem odděleným kovovou konstrukcí“ dává čtenáři podklady, aby si souvislosti vyhodnotil sám.
Opatrní buďte i při určování identity. Pokud nevíte jistě, koho snímek zachycuje, nedoplňujte jméno interpreta podle podobnosti nebo názvu složky se souborem. Fotografie sama o sobě neprokazuje ani konkrétní turné, rok či klub. Ověřený údaj do alt textu patří, pokud pomáhá porozumět obrazu; nejistý raději vynechte.
Jedna věta obvykle stačí, ale ne pro každý obraz
U běžné redakční fotografie funguje stručná věta bez úvodu typu „obrázek“ nebo „fotografie“. Odečítač obvykle typ prvku oznámí sám. Místo „Fotografie zobrazuje starý magnetofon na stole“ stačí „Kotoučový magnetofon stojí vedle zvukového mixu“. Přídavná jména mají smysl, když něco rozlišují: „černý“ může pomoci při srovnání dvou předmětů, ne jako rutinní výplň každého popisu.
Stručnost ovšem není pevný limit. Plakát může obsahovat název akce, místo, datum i cenu. Jsou-li tyto údaje také v běžném textu stránky, může alt text označit plakát a popsat jeho výrazný vizuální prvek. Pokud jsou praktické informace jen na plakátu, převeďte je do přístupného textu mimo obrázek. Dlouhý výčet v atributu alt se špatně poslouchá i opravuje.
- Portrét: Uveďte osobu, je-li bezpečně identifikovaná, a relevantní viditelný detail. Nepřidávejte domněnky o její povaze.
- Obal nahrávky: Uveďte název, pokud není hned vedle, a popište motiv důležitý pro rozbor výtvarného pojetí.
- Plakát: Zajistěte dostupnost praktických údajů v textu stránky; alt text nemusí suplovat celý program.
- Screenshot: Popište část rozhraní, na niž text odkazuje, například umístění ovládacího prvku nebo znění chybové zprávy.
Dekorace může zůstat bez mluveného popisu
Ne každý obrázek je potřeba číst nahlas. Opakovaný ornament, oddělovač kapitol nebo textura za nadpisem mohou mít prázdný atribut alt="", pokud nepředávají informaci. Odečítač je pak může přeskočit. Atribut alt ale nevynechávejte úplně: zařízení by místo popisu mohlo přečíst nesrozumitelný název souboru.
Rozhoduje použití. Detail rezavého plechu může sloužit jen jako pozadí. Pokud však článek vysvětluje, jak obal nahrávky pracuje s motivem rozpadu, stejný detail už patří k argumentu a zaslouží si popis. Text o tom, jak se v české industriální hudbě potkávají krása a rozpad, může obraz vykládat podrobněji; alt text má dál zachycovat jeho viditelnou podobu, ne nahrazovat interpretaci v odstavci.
U složitých vizuálů oddělte stručný alt od výkladu
Časovou osu vydání, schéma propojení scén nebo graf návštěvnosti nelze plnohodnotně převést do několika slov. Alt text má říct, co obrázek představuje, a případně stručně vyjádřit hlavní poznatek. Podrobná data dejte do textu nebo tabulky poblíž obrázku. Půjdou tak číst, kopírovat i opravit bez zásahu do grafiky.
U časové osy proto nezůstávejte u „graf s roky“. Užitečnější je „Časová osa ukazuje nezávislá vydání podle roku“. Záleží-li na pořadí jednotlivých položek, přidejte pod obrázek také seznam. Alt text nemusí obsáhnout každé datum, ale čtenář by z něj měl poznat, proč je vizuál na stránce.
Před zveřejněním zkontrolujte význam i technické provedení
Při redakční kontrole si přečtěte odstavec bez pohledu na obrázek a místo něj si dosaďte navržený alt text. Je zřejmé, co obraz přidává? Neopakuje popis zbytečně název článku nebo titulek? Neobsahuje neověřený údaj? Tak snadno odhalíte automatické popisy typu „IMG_4721“, řetězce klíčových slov i věty, které místo snímku shrnují celý článek.
Ve WordPressu upravte alternativní text podle konkrétního použití obrázku a výsledek zkontrolujte na publikované stránce. Popis uložený v knihovně médií poslouží jako výchozí návrh, nemusí ale odpovídat roli snímku v dalším článku. Stejně zacházejte s automaticky vytvořeným návrhem: může přehlédnout projekci za kapelou, špatně přečíst nápis nebo s jistotou pojmenovat neznámou osobu.
Nakonec u každého obrázku ověřte, zda jeho alt text odpovídá tomu, co čtenář v daném odstavci potřebuje. Pokud text rozebírá typografii obalu, „Obal alba v černé barvě“ mnoho nepoví. „Název alba tvoří úzká bílá písmena na černém podkladu“ už zachycuje detail, o kterém je řeč.
