Na malém balkoně nezáleží tolik na velikosti kompostéru jako na tom, co do něj dáváte. Kbelík plný mokrých slupek bez suché příměsi začne brzy zapáchat. Když stejné zbytky proložíte natrhaným kartonem a necháte k nim proudit vzduch, rozklad probíhá klidněji. Do začátku tedy potřebujete vhodné místo, menší nádobu a zásobu suchého materiálu, po které sáhnete při každém přidání zbytků.
Nejdřív zjistěte, co vám prostor dovolí
Kompostovat můžete na balkoně, terase, úzkém dvorku i v koutě u domu. Každé místo má svá omezení. Na balkoně si pohlídejte nosnost, odtok vody a sousedy pod vámi; na dvorku spíš přístup hlodavců a možnost postavit nádobu přímo na zem. V bytovém domě si ověřte pravidla pro užívání balkonu či společného dvora. Kompostér nesmí překážet na únikové cestě a výluh z něj nesmí stékat na cizí majetek.
Vyberte místo, ke kterému se pohodlně dostanete i v zimě. Nádobu chraňte před vytrvalým deštěm, který směs přemokří, i před prudkým letním sluncem, na němž může vyschnout. Na balkoně se hodí stinnější kout a podmiska nebo omyvatelná podložka. Zachycení tekutiny ale nenahradí kontrolu vlhkosti uvnitř. Na vydlážděném dvorku zase počítejte s tím, že nádoba bez kontaktu s půdou nebude mít stejný přísun půdních organismů jako otevřený zahradní kompost.
Který způsob kompostování zvolit
Uzavřený kompostér pro běžné kuchyňské zbytky
Na dvorku nebo prostornější terase se osvědčí kompostér s víkem, větracími otvory a přístupem k obsahu, abyste jej mohli promíchat. Pro jednu domácnost bývá snazší udržovat menší nádobu než velký kompostér, který se plní pomalu. Při výběru myslete hlavně na zabezpečení proti škůdcům a na to, jak budete hotový kompost vybírat. U nádoby postavené na zemi zkontrolujte spáry u dna; na balkoně zajistěte zachycení případné tekutiny.
Vermikompostér tam, kde je málo místa
Vermikompostér využívá žížaly určené ke kompostování, nejčastěji žížaly hnojní. Zabere málo místa a menší dávky rostlinných zbytků v něm můžete zpracovávat průběžně. Žížaly ovšem potřebují vlhkou, vzdušnou podestýlku a nesnášejí teplotní extrémy. Balkon rozpálený v létě sluncem a promrzající v zimě pro ně není celoročním domovem: nádobu musíte včas přemístit do chráněného prostoru. Bez péče se tedy neobejde.
Otevřený kompost přímo na půdě vyžaduje více místa a podmínky, které nebudou vadit sousedům. Na malém dvorku dává smysl jen tehdy, když kolem hromady udržíte pořádek a zajistíte ji proti zvířatům. Ani uzavřená nádoba sama o sobě nezaručí kompost bez zápachu. Záleží na tom, co do ní přidáváte a jak vlhký obsah zůstává.
Co připravit před první várkou
- Nádobu s přístupem vzduchu: kupovaný kompostér nebo pevnou upravenou nádobu, ve které obsah větrá, ale nedostanou se do ní škůdci. Pokud větrací otvory děláte sami, ověřte, že jimi nevypadává obsah.
- Suchý „hnědý“ materiál: natrhané nebarevné kartonové krabice bez lepicí pásky, papírová plata od vajec, suché listí nebo drobné suché větvičky. Karton s lesklou povrchovou úpravou raději vynechte.
- Nádobku na zbytky v kuchyni: nemusíte pak chodit ven s každou slupkou. Vyprazdňujte ji často, zvlášť v teple.
- Pomůcku na promíchání: malou lopatku nebo pevnou tyčku, kterou dosáhnete i ke dnu.
Na dno běžného kompostéru položte vrstvu hrubšího suchého materiálu, aby směs neslehla. Přidejte trochu kuchyňských zbytků a překryjte je další suchou vrstvou. Přesné poměry odvažovat nemusíte; důležitější je vlhkost. Směs by měla připomínat vyždímanou houbu: na dotek je vlhká, ale po stisknutí z ní neteče voda. U vermikompostéru postupujte podle konstrukce nádoby, připravte podestýlku vhodnou pro žížaly a s prvními dávkami potravy šetřete.
Co přidávat a co nechat stranou
Do domácího kompostu patří slupky a odřezky ovoce a zeleniny, kávová sedlina, čajové lístky, rozdrcené skořápky a menší množství odkvetlých rostlin. U čajových sáčků zkontrolujte materiál, některé obsahují plastové části. Větší kusy nakrájejte, aby se rozkládaly rovnoměrněji, a zbytky rozprostřete po ploše nádoby. Nevršte je stále na stejné místo.
Do malého kompostéru nedávejte maso, ryby, mléčné výrobky, tuky ani vařená jídla s omáčkou. Lákají škůdce a v malém objemu mohou rychle začít zapáchat. Stranou nechte také výkaly domácích zvířat, nemocné části rostlin a plevel se zralými semeny. Domácí kompost totiž nemusí dosáhnout teplot, které zničí původce chorob nebo semena. Citrusy a cibuli přidávejte jen po troškách, zvlášť pokud máte žížaly; velká dávka najednou jim může zhoršit prostředí.
Jednoduchá rutina bez zápachu
Vlhké zbytky pokaždé zasypte suchým materiálem. Podle velikosti dávky stačí hrst, jindy jich bude potřeba několik. Obsah běžného kompostéru jednou týdně lehce prokypřete a zkontrolujte vlhkost. Vermikompostér nepřevracejte celý: sledujte stav podestýlky a potravu ukládejte postupně na různá místa. Pokud se předchozí dávka u žížal ještě nerozkládá, s další větší dávkou počkejte.
Zápach po hnilobě obvykle znamená příliš vody a málo vzduchu. Přidejte suchý karton, směs opatrně promíchejte a podívejte se, zda do nádoby neprší. Suchý obsah bez viditelného rozkladu naopak lehce zvlhčete a zamíchejte; velké množství vody najednou nepomůže. Drobné mušky často přilákají odkryté čerstvé zbytky, proto je zahrabávejte a překrývejte suchou vrstvou. Objeví-li se hlodavci, zkontrolujte uzavření nádoby i její obsah.
V chladu se rozklad zpomalí a menší venkovní nádoba může promrznout. Přidávejte proto jen tolik zbytků, kolik pojme i při pomalém zpracování. Zbytek můžete odložit do místního sběru bioodpadu, pokud je dostupný a daný druh odpadu přijímá. Vlastní kompostér nemusí zpracovat všechno, co domácnost vyprodukuje.
Kdy je kompost připravený k použití
Hotový kompost je tmavý, drobivý a voní po zemině. Slupky už v něm snadno nerozeznáte, zatímco tvrdší části, třeba větvičky nebo skořápky, mohou potřebovat více času. Rychlost zrání závisí na teplotě, velikosti kousků i péči o nádobu, takže samotný kalendář vám mnoho neřekne. Co se ještě nerozložilo, vraťte do kompostéru.
Na balkoně přimíchejte vyzrálý kompost do substrátu, neplňte jím celý květináč. Pro začátek zkuste jeden díl kompostu na několik dílů běžného substrátu a sledujte, jak rostlinám směs vyhovuje. Při vybírání si trochu staršího materiálu nechte v nádobě. Novou várku pak založíte na vrstvě, v níž už rozklad probíhá.
