Čtenář hledá rozhovor s konkrétní kapelou. Má kliknout na „Archiv“, „Témata“, nebo „Scénu“? Pokud musí význam těchto položek nejdřív rozluštit, nabídka mu cestu neusnadňuje. Názvy odkazů, jejich pořadí a viditelnost rozhodují o tom, zda se dostane k rozhovoru, koncertní reportáži nebo starší analýze bez zbytečných odboček.
Navigace ale nekončí horní lištou. Patří k ní mobilní nabídka, odkazy mezi články, drobečková navigace, výsledky hledání i cesta zpět od jednotlivého textu k širšímu tématu. Když tyto části používají stejné názvy, čtenář snáz pozná, kde je a kudy dál.
Začněte tím, co lidé potřebují najít
Ještě před návrhem rubrik si sepište, s čím návštěvníci na web přicházejí. Na hudebním blogu může někdo pátrat po historii místní scény, jiný hledá název alba, termín koncertu nebo texty o určitém motivu. Každý potřebuje trochu jinou cestu. Struktura webu proto nemá vycházet jen z toho, jak si obsah třídí redakce.
Zkuste jednoduché cvičení: napište několik skutečných názvů článků na kartičky a přiřaďte je k navrženým rubrikám. Pokud jeden text bez váhání zařadíte do tří, hranice rubrik možná nejsou dost jasné. Článek samozřejmě může mít víc témat; hlavní nabídka však má nabídnout předvídatelný výchozí bod. Další souvislosti mohou zachytit štítky a odkazy v textu.
Rubrika, štítek a vyhledávání nedělají totéž
Rubrika je stabilní část webu, například „Historie scény“ nebo „Koncerty“. Štítek spojuje užší motiv napříč rubrikami, třeba „dystopie“ či „samostatně vydané nahrávky“. Vyhledávání pomůže člověku, který zná konkrétní jméno nebo název, ale neví, kam jej redakce zařadila. Když web všechny tři nástroje smíchá do jednoho dlouhého seznamu, jejich účel se ztrácí. Rozdíl by měl být patrný z rozvržení stránky i z popisků.
Názvy položek mají být srozumitelné bez vysvětlení
Krátký název ještě nemusí být jasný. „Živě“ může znamenat reportáže, kalendář akcí i přenosy. „Koncerty“ napoví víc, ale pokud rubrika obsahuje pouze ohlédnutí za vystoupeními, přesnější jsou „Koncertní reportáže“. Po kliknutí má čtenář najít to, co mu odkaz slíbil. Jinak začne pochybovat i o zbytku nabídky.
Specializovaný web se odborným výrazům nemusí vyhýbat, neměl by jimi ale zatarasit vstup. Čtenář tvrdší alternativy nemusí předem vědět, zda redakce řadí nahrávku k industriálu, metalu, nebo experimentální elektronice. Širší rubrika ho může dovést k přesnějšímu členění uvnitř. Poetický název sluší článku; v hlavním menu obvykle poslouží lépe věcné označení.
Záleží i na tom, jak názvy působí vedle sebe. U položek „Rozhovory“, „Kam vyrazit“ a „O zvuku“ musí návštěvník pokaždé odhadovat, zda jde o typ textu, činnost, nebo téma. Není nutné všechno sjednotit podle jedné šablony. Podobné části webu by však měly být pojmenované s podobnou přesností.
Hierarchie ukazuje cestu, ne celou databázi
Hlavní nabídka má ukázat nejdůležitější směry, ne vypsat celý archiv. Při velkém počtu položek člověk dlouho pročítá možnosti a na menší obrazovce se s nimi hůř pracuje. Do menu patří především dlouhodobé vstupy, které se používají často. Jednorázová série nebo úzké téma si většinou vystačí s přehledovou stránkou či štítkem.
Další úroveň menu přidávejte jen tehdy, když zkrátí cestu. Rozbalovací nabídka se čtyřmi jasnými podkategoriemi může pomoci; několik vnořených úrovní už nutí návštěvníka hlídat, odkud přišel a kam má posunout ukazatel. Na telefonu se navíc správná položka nemusí snadno trefit. Často lépe funguje stránka rubriky s krátkým úvodem a odkazy na její části.
Myslete také na člověka, který přijde zvenčí rovnou na článek. Nadpis, označení rubriky a případná drobečková navigace mu mají ukázat, kam text patří. U delšího tematického celku se hodí odkaz na jeho přehled. Aktuální stránka má být zřetelně označená; právě otevřenou rubriku lze v menu odlišit i jinak než samotnou barvou.
Dobrá navigace funguje i bez přesného kliknutí
Telefon, klávesnice a čtečka obrazovky
Na mobilu záleží na prostoru pro dotyk stejně jako na počtu položek. Odkazy namačkané vedle sebe svádějí k chybným klepnutím, dlouhé názvy potřebují místo, aby zůstaly čitelné. Tlačítko pro otevření nabídky musí být rozpoznatelné a má být jasné, zda je nabídka právě otevřená. Ikona se třemi čárkami sama o sobě nemusí stačit; popisek „Menu“ pomůže.
Projít web bez myši je dobrá zkouška. Klávesa Tab má postupně zpřístupnit všechny odkazy a ovládací prvky v logickém pořadí. Viditelné zvýraznění ukáže, který prvek je právě vybraný. Rozbalovací nabídka nesmí fungovat jen po najetí kurzorem: na dotykové obrazovce ani při ovládání klávesnicí to nepomůže. Menu otevřené tlačítkem by mělo jít tlačítkem také zavřít.
Čtečce obrazovky pomáhá, když prvky v kódu odpovídají své funkci: odkaz vede na stránku, tlačítko něco otevírá nebo zavírá. „Přejít na rozhovory“ říká víc než několik odkazů označených pouze „Více“. Přesné názvy a jednoznačné ovládání ostatně pomáhají i lidem, kteří čtečku nepoužívají.
Hledání a odkazy mezi články doplňují menu
Do hlavní nabídky se nevejdou všechna jména kapel, nahrávek a klubů. Rozsáhlejší archiv proto potřebuje snadno dostupné vyhledávání. Ve výsledcích má být na první pohled odlišitelný název článku, úryvek a rubrika. Pokud dotaz nic nevrátí, nepomůže prázdná stránka. Lepší je srozumitelná zpráva a možnost hledaná slova upravit.
Odkazy v článcích propojují související otázky ve chvíli, kdy na ně text narazí. Při popisu uspořádání hudebního archivu lze například ukázat, proč stránka o dystopických motivech potřebuje jiné označení než rubrika věnovaná scéně. Z textu odkazu má být poznat, co čtenář na cílové stránce najde; samotné „další informace“ nestačí. Příliš mnoho odkazů v jednom odstavci ale tříští pozornost.
Stránka rubriky také nemusí být pouhým seznamem článků od nejnovějšího. Krátké vysvětlení jejího rozsahu, několik užitečných vstupů a možnost procházet starší texty pomohou tomu, kdo hledá souvislosti. Datum vydání je pro orientaci v archivu důležité, u nadčasových textů však nemusí určovat celé řazení.
Stálost a zpětná vazba snižují nejistotu
Na každé stránce by se návštěvník neměl znovu učit, kde je nabídka. Stejné názvy rubrik, podobné umístění hledání a předvídatelné chování odkazů mu umožní využít to, co už o webu ví. Navigace se přesto může měnit. Při úpravách je dobré zachovat význam známých položek: přesunutí rubriky mate méně než situace, kdy se pod jejím názvem začne zobrazovat úplně jiný obsah.
Web má dávat najevo i drobné změny stavu. Po otevření mobilní nabídky musí být patrné, že je otevřená. Při filtrování článků má čtenář vidět aktivní filtr i způsob, jak jej zrušit. Odkazy mají vypadat jako odkazy a běžný text jejich vzhled nemá napodobovat. Nikdo by neměl zkoušet klikání jen proto, aby zjistil, co se dá ovládat.
Jak ověřit, že navigace skutečně pomáhá
Redakce zná vlastní web až příliš dobře na to, aby postřehla všechny slepé uličky. Krátká zkouška s lidmi, kteří se na návrhu nepodíleli, může odhalit nejasnosti, o nichž se uvnitř týmu dlouho debatovalo. Neříkejte jim, kam mají kliknout. Dejte jim konkrétní úkol a sledujte zvolenou cestu i místa, kde zaváhají.
- Zvolte různé úkoly: najít starší rozhovor, otevřít všechny koncertní reportáže a dohledat text podle tématu.
- Nechte každého zkusit telefon i počítač, pokud se navigace v těchto podobách liší.
- Zapište si první zvolený odkaz, návraty zpět, nejasné názvy a chvíle, kdy člověk použije hledání.
- Upravte jednu konkrétní překážku a stejný úkol zopakujte s někým dalším.
Nepočítejte jen kliknutí. Tři srozumitelné kroky mohou být pohodlnější než jediný klik na stránku zaplněnou desítkami možností. Podstatné je, zda lidé vědí, co čekat, dokážou napravit omyl a najdou požadovaný obsah bez hádání. Návštěvnost rubrik může přidat další vodítko, ale nízký počet otevření sám neprozradí, zda je rubrika zbytečná, nebo jen špatně pojmenovaná.
První zkoušku zvládnete ještě před větší úpravou webu. Požádejte někoho, kdo nezná redakční systém, aby přes nabídku našel text o vybraném hudebním tématu. Pokud opakovaně míří do jiné rubriky, než čekáte, napište si vedle sebe její název a název rubriky, v níž článek skutečně je. Pak se ptejte, které z těchto označení lépe odpovídá obsahu.
