Čtenář dočte text o nezávislém vydávání české těžší alternativy a zajímá ho, jak se nahrávky dostávaly k lidem na koncertech. Srozumitelný odkaz ho může dovést k odpovědi, aniž by se musel vracet do vyhledávače. Interní odkazy tak ukazují vztahy mezi články, které by v seznamu nejnovějších příspěvků snadno zapadly.
Co má interní odkaz dělat
Interní odkaz vede na jinou stránku téhož webu. Může být v hlavním menu, v seznamu rubrik nebo přímo ve větě článku. Menu pomáhá s orientací po webu; odkaz v textu rozvíjí myšlenku, o níž čtenář právě čte. Na hudebním blogu přitom nemusí jít jen o hledání další kapely. Čtenář může sledovat motiv kontroly v textech, proměny koncertních projekcí nebo cestu nezávislé nahrávky.
To neznamená přidat nabídku další četby ke každému odstavci. Odkaz má odpovídat na otázku, která na daném místě přirozeně vyvstává. V textu o dystopických obrazech proto může dávat smysl rozbor zvuku ztracené budoucnosti v české těžší alternativě, ne libovolný příspěvek, v němž se také objeví slovo „technologie“.
Od témat k cestám, po kterých lze jít
Širší témata a jednotlivé články mají na webu různé role. Stránka o historii místní scény může vést k podrobnějším textům o zvuku, vydávání nebo koncertní kultuře. Detailní článek zase může čtenáře vrátit k historickému kontextu. Kdo scénu teprve poznává, získá oporu; kdo ji zná, může pokračovat k přesnějšímu rozboru.
Při plánování odkazů pomůže projít čtyři věci:
- Určit hlavní otázku stránky. Článek o koncertním obrazu řeší něco jiného než text o studiové produkci, přestože oba mluví o technologii.
- Najít související otázku. Cílový text má nabídnout pokračování, vysvětlení pojmu nebo potřebný kontext. Podobný název nestačí.
- Vybrat místo ve větě. Odkaz patří tam, kde souvislost vzniká. Osamocený na konci článku bez vysvětlení bývá méně užitečný.
- Prověřit cílový text. Jeho název, obsah i aktuálnost musí odpovídat tomu, co odkaz slibuje.
Počet odkazů se bude lišit. Krátké zprávě o vydání může stačit jediné kontextové propojení, delší přehled dějin scény unese několik odboček. Podstatné je, aby čtenář poznal, proč by měl pokračovat právě tam.
Rubrika není totéž co souvislost
Rubriky sdružují texty podle předem daného pravidla, třeba pod štítky „koncerty“ nebo „industriál“. Odkaz v článku může vyjádřit přesnější vztah i mezi různými rubrikami. Text o pódiové stylizaci může například odkázat na rozbor odcizení v textech, pokud tento motiv pomáhá vysvětlit vizuální volbu. Samotná rubrika takovou souvislost neukáže.
Není ale důvod spojovat články za každou cenu. Text o kulturní paměti scény a recenze konkrétní desky mohou používat stejná slova, aniž by si navzájem něco objasňovaly. Když nejde jednou věcnou větou říct, proč spolu souvisejí, je lepší odkaz vynechat.
Popis odkazu má být přesnější než „více zde“
Viditelný text odkazu má napovědět, kam vede. „Více zde“ neříká skoro nic; pojmenování tématu dá čtenáři představu ještě před kliknutím. Záleží na tom také lidem, kteří používají asistivní technologie a nechávají si vypsat odkazy odděleně od okolního textu. Není nutné opisovat celý titulek. Stačí cíl jasně označit a nechat větu znít přirozeně česky.
V odstavci o tom, jak si klubová kultura uchovává povědomí o starších projektech, může plynule zaznít odkaz na paměť a identitu české těžší alternativní scény. Je zřejmé, že nejde o katalog koncertů ani obecný přehled české hudby, ale o text věnovaný tomu, jak si scéna vytváří vlastní paměť.
Opačný extrém je dlouhá věta, která je klikací celá. Kratší, významově úplný úsek se lépe čte i rozpoznává. Okolní věta pak může vysvětlit, proč je odkaz právě na tomto místě.
Jak poznat, že propojení webu nefunguje
Slabá místa se často ukážou už při obyčejném čtení. Starší kvalitní článek se dá najít jen přes archiv podle data. Dva texty si odporují v popisu určitého období, ale rozdíl nikde nevysvětlují. Odkaz slibuje rozbor koncertní kultury a vede na stránku o nahrávání. Nebo je každý výskyt slova „industriál“ automaticky propojený se stejným článkem, až odkazy začnou čtení spíš brzdit.
Vyplatí se proto propojení čas od času projít, zvlášť po vydání nového tematického článku. Není potřeba přepisovat celý archiv: stačí otevřít několik nejbližších souvisejících textů. Nový rozbor může navázat na starší článek, který mu na oplátku poskytne historické východisko. Zároveň je třeba zkontrolovat, že cílová stránka existuje a odkaz vede přímo k zamýšlenému obsahu, ne na chybu nebo přes přesměrování jinam.
Co měřit a co nepřeceňovat
Statistiky napoví, zda čtenáři na konkrétní odkaz klikají a jestli některé důležité stránky nezůstávají stranou. Nízký počet kliknutí však sám o sobě neznamená špatný odkaz: odpověď mohl čtenář dostat už v prvním textu. Ani vysoký počet kliknutí neospravedlňuje zavádějící popisek. Čísla je potřeba posuzovat spolu s obsahem a umístěním odkazu.
Začít lze jedním starším článkem. Otevřít ho, přečíst bez pohledu na statistiky a označit větu, u níž by další text skutečně doplnil chybějící souvislost. Pak teprve vybrat existující cílovou stránku a napsat odkaz tak, aby jeho popis odpovídal tomu, co na ní čtenář najde.
