Recenzi české industriální desky můžete zařadit mezi recenze, texty o místní scéně i články o dystopii. Když se ale objeví ve všech třech rubrikách, čtenář z jejich názvů přestane poznávat, co v nich najde. Rubrika má říkat, o jaký druh článku jde; další souvislosti patří do textu a tematických štítků.
Na rostoucím blogu se snadno stane, že každý nový nápad dostane vlastní rubriku. Vedle „Recenzí“ přibudou „Nové desky“, „Alba“, „České desky“ a „Poslechové poznámky“, ačkoli většina článků by zapadla do všech pěti. Místo přehlednějšího archivu vzniknou řídké stránky s opakujícími se titulky. S tříděním proto začněte u publikovaných textů, ne u všech témat, o nichž byste jednou chtěli psát.
Nejdřív zjistěte, co už v archivu je
Sepište názvy článků, jejich současné rubriky a u každého jednou větou popište, co čtenáři nabízí. U hudebního blogu záleží na rozdílu mezi recenzí konkrétní nahrávky, profilem interpreta, historií scény a rozborem motivu kontroly v několika dílech. Všechny texty mohou zmiňovat stejné kapely, ale čtenář v nich hledá něco jiného.
Při procházení archivu si označte tři potíže:
- Duplicitní rubriky: dva názvy v praxi označují stejný druh článku, například „Recenze“ a „Hodnocení nahrávek“.
- Osamocené rubriky: obsahují jediný text a není zřejmé, proč by měly přibýt další.
- Smíšené rubriky: pod jedním názvem leží koncertní reportáže, profily i úvahy, které nespojuje čtenářský účel.
Nejde o to, kolik má rubrika článků. I malá má smysl, pokud má jasný rozsah a počítáte s dalšími texty. Početná rubrika „Hudba“ naopak nepomůže, když v ní leží téměř celý web. Při rozhodování mezi dvěma podobnými texty se může hodit samostatná úvaha o tom, kdy dva hudební články sloučit a kdy je ponechat zvlášť. U rubrik však třídíte skupiny článků, nikoli jednotlivé dvojice.
Postavte rubriky na jedné srozumitelné ose
Hlavní rubriky se nejlépe rozlišují podle typu textu a toho, proč jej čtenář otevírá. Na blogu o české těžší alternativě mohou fungovat „Recenze“, „Profily“, „Scéna a historie“ a „Témata a motivy“. V první čtenář najde pohled na konkrétní nahrávku, ve druhé souvislý text o interpretovi, ve třetí vývoj hudebního prostředí a ve čtvrté rozbory obraznosti, hudby či textů napříč díly. Berte je jako příklad, ne jako povinnou sestavu: názvy musí odpovídat vašemu archivu.
Potíže začnou, když vedle sebe na stejné úrovni stojí „Recenze“, „Industriál“, „Praha“, „Rozhovory“ a „Dystopie“. Jednou jde o formát, podruhé o žánr, místo nebo motiv. České industriální album by se nabízelo hned do několika rubrik a u každého dalšího článku byste řešili stejnou výjimku. Pro hlavní rubriky si vyberte jeden princip; ostatní informace zachyťte jinak.
Rubrika, podrubrika a štítek nejsou totéž
Rubrika je trvalá část navigace. Podrubrika zpřesňuje větší celek, pokud v něm vznikly stabilní, odlišné okruhy: pod „Scénou a historií“ by časem mohly být zvlášť lokální scény a historie vydávání. Štítek propojuje články napříč rubrikami. Hodí se třeba pro „dystopii“, „technologie“, „konceptuální album“ nebo „scénický obraz“, ne pro každé slovo, které se v článku mihne.
Recenze konceptuálního alba tak může nést štítky „konceptuální album“ a „odcizení“. Text, který stejný motiv sleduje v několika nahrávkách, patří spíše do „Témat a motivů“; společný štítek je propojí. O hlavní rubrice rozhoduje účel článku, nikoli počet odstavců věnovaných jednotlivým tématům.
Napište pravidlo pro zařazení dřív, než rubriky zveřejníte
Název rubriky zní jasně, dokud nepřijde hraniční text. Ke každé proto napište krátkou definici: co do ní patří, co ne a čím se liší od sousední. Třeba „Scéna a historie: vývoj prostředí, vydavatelských cest a koncertní kultury; nikoli samostatné hodnocení alba“ pomůže při rozhodování víc než samotné slovo „Scéna“.
Pravidla vyzkoušejte na článcích, které se zařazují nejhůř. Reportáž s odbočkou do historie lokální scény patří mezi koncertní texty, pokud je jejím jádrem konkrétní vystoupení. Článek o tom, jak nezávislé nahrávky pracují s obrazem stroje, patří mezi tematické analýzy, i když stručně hodnotí jednotlivá alba. Pokud takové texty opakovaně končí ve dvou hlavních rubrikách, jejich hranice jsou nejspíš příliš volné.
Jedna primární rubrika obvykle stačí. Některé publikační systémy dovolují přiřadit článek do více kategorií, ale není důvod toho využívat automaticky. Vícenásobné zařazení má smysl, pokud každá rubrika plní odlišnou a zřetelnou funkci. Na malém blogu častěji vytváří výpisy, v nichž čtenář naráží na stejné titulky.
Počet rubrik nechte růst pomaleji než počet článků
Na novou rubriku nestačí zajímavý název. Měla by soustředit články, které stojí za samostatné procházení, a mít rozpoznatelnou hranici vůči ostatním. Než ji založíte, zeptejte se:
- Máme už v archivu texty, které by do ní patřily?
- Víme, jaké další texty do ní přibudou, aniž bychom pro ně hledali záminku?
- Pozná čtenář z názvu, co tu najde navíc oproti sousední rubrice?
Po jediném článku o vizuální podobě kapely může být rubrika „Scénický obraz“ předčasná. Štítek se ale může hodit už teď: později propojí texty o kostýmech, projekcích i grafické podobě nahrávek. Teprve až z nich vznikne souvislý okruh, má cenu uvažovat o samostatné rubrice. Rubriky založené předem zatím v navigaci slibují obsah, který tam není.
Šetřete i s podrubrikami. Strom „Hudba → Česká hudba → Těžká alternativa → Industriál → Alba“ působí přesně, ale běžná recenze se schová o několik úrovní níž. Pokud se větvení prohlubuje, ověřte, zda nemícháte různé způsoby třídění. Menšímu archivu často stačí několik hlavních rubrik a střídmé použití štítků.
Přejmenování a přesuny berte jako redakční změnu
Při úklidu nestačí přepnout pár políček v administraci. Připravte si převodní seznam: starý a nový název rubriky, články k přesunu a výjimky. Slučujete-li „Nové desky“ s „Recenzemi“, zkontrolujte, zda mezi nimi nejsou také zprávy o vydání bez vlastního hodnocení. Ty mohou patřit jinam. Hromadný přesun tento rozdíl nepozná.
Potom projděte menu, stránky jednotlivých rubrik a odkazy na staré výpisy. Přejmenování nemusí změnit adresu stránky; změna adresy naopak může vyžadovat přesměrování ze staré na novou. Záleží na nastavení publikačního systému. Než rubriku smažete, ověřte, zda na ni nevedou interní odkazy a zda po přesunu článků nezůstane prázdná stránka v menu.
Krátký popis rubriky má vymezit její obsah, ne suplovat úvod každého článku. U „Témat a motivů“ může znít: „Texty o obrazu technologií, kontrole, odcizení a dalších motivech v české těžší alternativě.“ Pokud se v rubrice potkávají recenze s historickými eseji, čtenář díky popisu pochopí proč. Při revizi můžete nahlédnout také do návštěvnosti rubrikových stránek. Čísla ale sama neřeknou, jak vykládat hudební historii; této hranici se věnuje text o tom, co návštěvnost hudebního blogu říká o čtenářích.
Udržujte malý slovník rozhodnutí
Po úpravě archivu si uložte interní seznam rubrik. U každé ponechte definici a jeden hraniční příklad, ke kterým se lze vrátit před vydáním článku. Zvlášť se to hodí, pokud na blog píše více autorů: bez společného pravidla může jeden zařadit koncertní reportáž do „Scény a historie“, druhý do „Recenzí“ a třetí založit rubriku „Živě“.
Čas od času seznam porovnejte s archivem. Opakované výjimky napoví, že se zaměření blogu posunulo nebo že hranice rubriky nebyla dobře zvolená. Kvůli jednomu neobvyklému textu ale navigaci nepřestavujte. Článek o dystopickém motivu na obalech několika nezávislých nahrávek může zatím patřit do „Témat a motivů“ se štítkem „vizuální kultura“. Pokud později přibude souvislá řada textů o obalech a scénickém obrazu, vraťte se k otázce samostatné rubriky.
